Fyzikální metody rehabilitace zvířat
Fyzikální terapie je jednou z metod, kterou používáme do naší skládačky "fyzioterapie". Využívá se cíleně ke zmírnění bolesti a otoku, podpoře hojení tkání pohybového aparátu, obnově pohybu
v kloubech a zlepšení svalové síly.
Její zařazení zvyšuje celkový efekt rehabilitace a vhodně doplňuje manuální techniky i pohybovou terapii (o té zase někdy příště).
Obecné indikace k použití fyzikálních metod jsou:
Redukce bolesti
Podpora hojení tkání
Distribuce tepla do tkání
Zlepšení látkové výměny
Redukce zánětlivých procesů
Urychlení regenerace a rekonvalescence tkání
Musíme ale zmínit i některé kontraindikace k použití fyzikálních metod:
- Krvácivé stavy, horečka apod.
- Onkologické onemocnění
- Medikace některými léky, speciálně fotoaktivními látkami (např. fotosenzitivní atb)
- Otevřené rány (výjimkou je laserová terapie)
- Březost
Nejčastěji využívané fyzikální metody rehabilitace:
Použití tepla a chladu
Teplo a chlad používáme především k redukci otoků a bolestivých lokalit. Mohou také stimulovat hojení a zlepšit mobilitu ošetřené části těla.
Použití chladu – kryoterapie
Kryoterapie se používá nejčastěji k zachlazení konkrétní lokality, k redukci otoku nebo bolesti. Penetrace této terapie se uvádí zhruba do hloubky 2–4 cm. Tato technika se často používá v akutních fázích zánětu nebo poranění k redukci zánětlivých procesů a snížení bolesti. Efektem této terapie je vasokonstrikce. Díky snížení teploty tkání dochází k utlumení činnosti senzorických nervových zakončení a tím k redukci bolesti.
Doba aplikace ledového obkladu se různí v závislosti na lokalitě, osrstění nebo svalové hmotě. Obecně platí, že pro penetraci o 1 cm je potřebná doba působení 20 minut. Kryoterapie by měla být repetetivní záležitostí a v případě akutního zranění by měla být aplikována co nejdříve po události.
Aplikovat lze pomocí mrznoucích sáčků
s médiem, různými chladícími bandážemi.
Použití tepla – termoterapie
Aplikace povrchového tepla se používá převážně v subakutních a chronických fázích zánětlivých procesů. Hlavní důvody aplikace tepla jsou svalová relaxace, prohřátí tkání, zlepšení hybnosti kloubů. Při aplikaci tepla dochází k uvolnění histaminu a prostaglandinů, což vede k vasodilataci. Teplo pomáhá uvolňovat vazivové tkáně, jako jsou šlachy a vazy nebo jizvovité tkáně.
Aby došlo k terapeutickému efektu, musí dojít k lokálnímu zvýšení teploty alespoň o 3 stupně Celsia. Nesmí ovšem nikdy dojít k nárůstu teploty nad 45 stupňů Celsia, protože tato teplota vede k poškození tkání.
Nevýhodou použití tepla při terapii tkání je velmi rychlé snížení teploty zahřívané oblasti díky rozšíření cév. Teplo je tedy velmi rychle odnášeno krevním oběhem pryč ze zahřívané lokality. Pro využití všech efektů tepelné terapie je nezbytné zahájit masáž, strečink či kloubní mobilizace bezprostředně po zahřátí tkáně.
Tepelný obklad je třeba nechat působit zhruba 20–25 minut. Teplo lze do tkání distribuovat pomocí nahřívacích pytlíčků, termoforů, nahřátých ručníků, elektrických nahřívacích deček nebo pomocí infralampy. V případě elektrické dečky nebo infralampy je vždy nutné po celou dobu aplikace pravidelně kontrolovat, zda se tkáně nepřehřívají! Ostatní média mají tendenci chladnout. Teplo do hlubších vrstev tkání přenáší terapeutický ultrazvuk, nebo laserové ošetření.
Elektroterapie
Stimulace elektrickým proudem lze rozdělit na dvě části.
NMES (Neruromuscular electrical stimulation)
Tento druh elektroterapie se primárně používá při svalové slabosti jako podpora svalové kontrakce. Tím, že depolarizuje motorický nerv díky elektrickému impulzu, dojde k samostatné svalové kontrakci. Tento typ elektrické stimulace se vyznačuje nízkou frekvencí (Hz) a vyšší intenzitou (mA). Obvykle se pro stimulaci svalové kontrakce používají frekvence v rozsahu 20–80 Hz, max. do 100 Hz. Elektrický proud se do tkáně distribuuje díky přiloženým elektrodám. U psů se doporučuje zbavit srsti místo styku elektrody s kůží a použít nějaké médium, třeba sonogel. V případě posilování svalové hmoty se elektrody umisťují ideálně jedna doprostřed svalového bříška a druhá na odstup svalu.
TENS (Transcutaneous electrical nerve stimulation)
Nejčastěji používaný typ elektrické stimulace ve veterinární rehabilitaci je TENS. Používá se k redukci bolesti. Efektivita spočívá v ovlivnění senzorických nervů elektrickým proudem, kdy dojde k přerušení vedení bolestivého vzruchu do CNS. Tento typ analgezie se často využívá u pacientů, kteří netolerují medikamentózní léčbu. Vzhledem k tomu, že při aplikaci TENS dochází i k prokrvení dané oblasti, dochází často k rychlejší regeneraci.
Elektrody se umisťují v okolí lokality, která je bolestivá. Lze je umístit do kaudální a proximální (nebo laterální a mediální) části periferních kloubů. U páteře se umisťují elektrody vpravo a vlevo.
TENS funguje na principu vysoké frekvence a nízké intenzity. Obvykle se používají frekvence v rozmezí 50–150 Hz. Intenzita by měla být zvolena tak, aby nedocházelo k viditelné svalové kontrakci a pacient by měl pociťovat jen velmi jemné mravenčení.
Poznámka autora: terapeut by si vždy měl intenzitu předem odzkoušet na sobě.
Laserterapie
Využití terapeutického laseru v přímé souvislosti s hojením vazů a šlach se ve veterinární rehabilitaci používá čím dál častěji. Biologický efekt při použití laserového záření je všeobecně na buněčné úrovni. Paprsek monochromatického polarizovaného světla proniká hluboko do tkání a ovlivňuje enzymatické buněčné procesy v mitochondriích. Stimuluje buňky ve smyslu biostimulačním a dochází k buněčné proliferaci. Díky tomu se hojně využívá k hojení ran. Laserová terapie má také protizánětlivý efekt, podobný medikaci nesteroidními protizánětlivými léky. Laserové světlo také stimuluje formování nových kapilár, čímž zlepšuje nejen hojení ran, ale
i redukuje místa svalových spazmů a přispívá k regeneraci postižených tkání v hlubších vrstvách pohybového aparátu. V souvislosti s hojením vazivových tkání dochází pravděpodobně k lepší syntéze a organizaci kolagenních vláken jako reakce na působení laseru, což prokázala studie na cca 60 laboratorních potkanech.
Lasery se dělí do několika kategorií podle výkonu přístroje. V rehabilitaci zvířat se nejčastěji používají lasery třídy 3 nebo 4, které mají výkon od 500 mW do 15 W. Pro zajímavost chirurgické lasery mají výkon od 30 W do 100 W.
Svým širokospektrálním účinkem s téměř nulovými vedlejšími efekty se laserová terapie řadí mezi velmi efektivní a používané metody ve veterinární rehabilitaci v posledních letech (poznámka autora).
Při terapii je nutné chránit oči terapeuta, pacienta i majitele psa a u laserů 4. třídy je nezbytně nutné se neustále pohybovat a nezastavovat laserový paprsek na jednom místě, mohlo by dojít k poškození tkání.
Laserová terapie, v závislosti na zvolené vlnové délce, frekvenci a výkonu, lze použít jak v případě akutních, tak i chronických zánětlivých stavů.
Magnetoterapie
Pulzní magnetické pole se v rehabilitaci zvířat používá z mnoha důvodů, ten hlavní je ale hojení kostní tkáně. Pulzní magnetické pole vyvolává ve tkáních slabé elektrické impulzy, které vytvářejí drobné rozkmitání buněčných membrán, a tím zlepšuje její propustnost a urychluje látkovou výměnu. Tyto elektrické proudy, které to ve tkáních vyvolá, pravděpodobně stimulují kost ke tvorbě nových buněk.
Pohybová terapie
Terapeutické pohybové cvičení je benefitní pro pacienty po ortopedických zákrocích, pro pacienty s osteoartrózou nebo pro pracovní a sportovní psy. Cvičení vede pacienta k návratu funkce pohybového aparátu. Zároveň je pohybová terapie dobrým prostředkem pro aktivní spolupráci majitele a fyzioterapeuta.
Tuto metodu si více rozebereme v některém z příštích článků.
Aquaterapie
Velké množství pohybových problémů od ortopedických, až po neurologické, jsou indikací k aquaterapii. Neboli k chůzi na podvodním trenažéru.
Aquaterapie využívá několik fyzikálních vlastností vody při rehabilitaci pacientů:
Vztlak – díky němu dokážeme odlehčit psa téměř až o 70 %
Hydrostatický tlak – tlak vodního sloupce se využívá při redukci otoků, hojení hluboko uložených tkání pohybového aparátu, nebo k podpoře látkové výměny
Hustota – voda je 15x hustější než vzduch, čehož se využívá hlavně pro posílení svalů a zlepšení kondice pacienta
Teplota vody okolo 32 stupňů Celsia pomáhá k prohřátí tkání a lepší efektivitě svalové práce.
Povrchové napětí
Pravidelný a dynamický pohyb
O aquaterapii chystáme samostatný článek.
Nezmeškali jste náš článek o manuálních metodách fyzioterapie? Přečíst si ho můžete zde
Mgr. Zuzana Fraňková, CSART